Akademické gymnáziumškola hlavního města Prahy

Akce a exkurze

Částicová Praha

V týdnu 17.–21. září 2018 jsem se zúčastnila akce „Částicová Praha“, jež proběhla na půdě čtyř významných národních pracovišť: Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské FJFI ČVUT, Fyzikálním ústavu Akademie věd FZÚ AV, Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy MFF UK a Ústavu jaderné fyziky Akademie věd v Řeži ÚJF AV.
Díky programu časopisu Vesmír a díky profesorům našeho gymnázia mi bylo umožněno nahlédnout do světa částicové a jaderné fyziky – v průběhu pěti dnů jsem poznala atmosféru univerzitních přednášek a prostředí fyzikálních laboratoří a seznámila se s nesmírnou spoustou nových poznatků: od základních principů částic a interakcí mezi nimi, po podstatu jaderné energetiky, převratných fúzních reaktorů nebo nových metod v medicíně, až po teorii superstrun.

 
(více fotografií)

Kromě poutavých přednášek a exkurzí jsem se také mohla na chvíli stát součástí fyzikálního pátrání v probíhajícím japonském experimentu Belle II, ten se zabývá zejména studiem CP narušení v systému B mezonů. Naše mini-projektová skupina, jejíž sídlem byl po 8 hodin Matfyz, měla za cíl „objevit“ jedny z nejdůležitějších částic pro rozluštění záhad dnešního Vesmíru – B kvarky („Bottom“ nebo – jak jim raději říkáme – „Beauty“ kvarky). Naučili jsme se pracovat se sofwarem, prostřednictvím něhož jsme se z různých kombinací konečných částic (t.j. z fotonů, pionů, kaonů,..) snažili zjistit, co to bylo za původní částici, která se na ně rozpadla, a tímto způsobem zrekonstruovat skutečné rozpady. A kde jsme ty data vzali? Existuje urychlovač, někde blízko Tokya, a funguje v rámci našeho již zmíněného experimentu. Všechny naše rozpady B mezonů se tedy opravdu uskutečnily a pochází z akcelerovaných srážek elektronu s jeho antičásticí – pozitronem pomocí urychlovače naladěného na určitou (ϒ 4S) rezonanci, ta spadá do dominantního rozpadového kanálu produkce mezonů, jež obsahují zkoumané „krásné“ kvarky.
A proč jsme strávili takovou dobu jejich hledáním? K čemu těchto pár částic je? Především se zasloužili o ono velké potvrzení zákonu CPT symetrie, která je, jak se dnes věří, hlavním původem pozorované dominance hmoty nad antihmotou v současném Vesmíru. A i dnes se stále více a více přibližujeme k odpovědím na otázky ohledně vzniku světa okolo nás, ohledně antihmoty (kam se poděla?), a důvodem pro to jsou z velké části právě ty naše „krásné“ kvarky.
Nejenom že jsem si vyposlechla vynikající přednášky od předních českých teoretiků a popularizátorů a dokonce si vyzkoušela práci fyzika, místo zbylo i na neformální povídání o vědě se studenty a vědci, kteří se nám po celou dobu trpělivě věnovali. Získala jsem touto zkušeností mnoho nových, hodnotných vědomostí a třebaže pro mě byla říše elementárních částic a všeho kolem ní zpočátku zcela cizí, odteď budu svoje ponětí o ní s nadšením nadále rozšiřovat.

Bára Cihlová, 2.A

Vědecký jarmark

Dne 5. 9. 2018 jsme v rámci semináře z chemie navštívili veletrh vědy. Celá akce se mi velice líbila, avšak nejvíce mě zaujaly tyto dva stánky:

VŠCHT – Polymerní materiály
U tohoto stánku nám předvedli zjednodušený postup výroby polystyrenových desek. Základní surovina jsou polystyrenové perly o velikosti zrnek písku Perly se zahřejí a obsažený pentan expanduje tím pádem zvětší, čímž dostaneme klasické bílé kuličky. Pokud se takové zvětšené perly nacpou do formy a dále se zahřívají, pentan expanduje dál a v omezeném prostoru jednotlivé perle slepí dohromady. Formičky, na kterých pokus předváděli, připomínaly spíše výtvarné korpusy, ale stejným způsobem se vyrábějí i polystyrenové izolační desky užívané na zateplení domů. Další využití polystyrenu jsou obaly a podnosy potravin, jednorázové plastové nádobí nebo jako výplně do sedacích pytlů a polštářů.

   

VŠCHT – Trendy v mlékárenském a kosmetickém průmyslu
U druhého stánku téže školy jsme si mohli vyzkoušet přiřadit vonné esence běžně využívané v kosmetice, vyzkoušet si doma vyrobené hydratační mléko nebo si zkusit vyrobit kapsle podobné mikrokapslím, které se dnes hojně užívají v krémech v boji proti stárnutí. Co mě ale zaujalo více, bylo bezlaktózové mléko, jeho výroba a využití. Sice jsem ho neochutnala (nerada piju mléko samotné), ale celý proces byl velmi zajímavý. Bezlaktózové mléko se vyrábí pro lidi, kteří nejsou schopni strávit laktózu sami. Tato schopnost se ztrácí zejména s vyšším věkem, kdy tělo přestává produkovat enzym laktázu, který pomáhá trávit mléčný cukr. Proto se laktáza přidává přímo do mléka a lidé s intolerancí si mohou koupit takto „předtrávené“ mléko, které mohou bez potíží pít. Dozvěděla jsem se i něco málo o veganských jogurtech, které ze své podstaty vlastně nejsou jogurty. Jde takzvaná sójová nebo kokosová mléka, která se zahustí a uměle se do nich přidají kultury bakterií. Na celé akci se mi líbilo nadšení mladých vědců a jejich ochota vše vysvětlit do detailu tak, aby tomu porozuměl každý. Mezi těmi všemi zajímavými pokusy bylo neuvěřitelně těžké si vybrat jen dva a v příštích letech jej ráda navštívím znovu.

Kateřina Kašparová, 3.A

 

Přírodovědná exkurze Jižní Morava

Exkurze se konala ve dnech 11.–15. září 2018.

Během exkurze jsme navštívili:

  • Lednicko-Valtický komplex s projížďkou po řece Dyji
  • zoologickou zahradu a skleníky Schönbrunnu ve Vídni
  • archeopark Pavlov a zahrady zámku Mikulov
  • bylinkovou zahrádku ve Valticích

 
(více fotografií)

Mezi dny 11.–15. 9. 2018 se někteří studenti a absolventi naší školy zúčastnili přírodovědné exkurze, která se tentokrát uskutečnila na jižní Moravě v okolí města Břeclav, která byla zároveň místem našeho ubytování. První den spočíval v pěším výletě po naučné stezce Lužního lesa z Břeclavi do Janova hradu, odkud jsme se plavili po Dyji až k minaretu, ze kterého jsme měli možnost obdivovat krásu celého Lednicko-Valtického areálu a okolí. Samozřejmostí byla prohlídka zámecké zahrady a skleníků, které byly hned vedle překrásného zámku Lednice. Samotný skleník je sestaven z tropické a subtropické vegetace a dominují mu především palmy, které dosahují velkých rozměrů. Následně jsme také obešli lednické rybníky, kolem kterých vede naučná stezka. Zastávkou nám byl Apolonův chrám, který se nacházel v blízkosti rybníků. Po celém dni jsme se vrátili autobusem do Břeclavi na ubytování. Čtvrtečním cílem se stala především zoo, která se nachází v těsné blízkosti zámku Schönbrun ve Vídni a je zároveň nejstarší zoologickou zahradou na světě. Jedná se o rozlehlý komplex, ve kterém jsme se mohli kochat spoustou unikátních zvířat a obohatit se o nové poznatky. Lákadlem pro nás byly především pandy, kterými se může pyšnit jen několik světových zoo. Současně je Zoo Schönbrun zajímavá barokními stavbami přímo v areálu. Po několikahodinové prohlídce zoo a skleníků jsme měli možnost navštívit i centrum Vídně. Po náročném dni jsme se opět dopravili vlakem do Břeclavi. V pátek jsme zavítali do Archeoparku Pavlov, kde jsme měli možnost vidět kosti mamuta a pravěkých lidí, vyřezávané sošky zvířat a postav, šperky, avšak myslíme, že nejzajímavější bylo vidět na vlastní oči Věstonickou Venuši. Naše pěší cesta měla pokračovat do Mikulova, kde nás bohužel zastihl déšť. Po dlouhém rozhodování jsme se i tak dopravili do Mikulova, kde jsme si mohli zbytek dne užít. Poslední den jsme strávili ve Valticích v bylinkové zahrádce a také v Zemědělském muzeu.

 

Adéla Macháňová a Alexandra Volková, 4.B

Tentokrát se naše přírodovědná exkurze konala na Moravě a jeden den i v zahraničí. Naší cestu jsme zahájili v úterý 11. září srazem na Hlavním nádraží. Vlakem jsme poté přijeli až do Břeclavi, kde jsme byli po celou dobu naší exkurze ubytováni na ubytovně. Hned ve středu jsme pěšky vyrazili naučnou stezkou Lužní les k hradu Janov, odkud jsme se přes půl hodiny plavili po Dyji na lodi až k Minaretu v Lednicko-Valtickém areálu. Po dobrovolném výstupu na Minaret, který nabízel krásný výhled na přírodu kolem, nás čekala prohlídka skleníku zámku Lednice. Ještě jsme se došli projít kolem dvou nedalekých rybníků a autobus do Břeclavi už na nás čekal. Druhý den ve čtvrtek bylo v plánu Rakousko - Vídeň. Vlakem jsme se dostali do Vídně a v půl desáté už jsme stáli před vchodem do ZOO v Schönbrunnu. Naše vstupenka platila i do skleníku a pouštního domu v komplexu. Schönbrunn i Vídeň si každý mohl projít svým tempem, jedinou podmínkou bylo dostavit se v šest hodin zpět na Hlavní vídeňské vlakové nádraží. Všichni jsme se sešli a nasedli na zpáteční vlak do Břeclavi. Páteční dopoledne jsme strávili v Archeoskanzenu v Pavlově. Poté nás však zastihl prudký déšť, který překazil naše plány. Místo vyšlapu na Dívčí hrad jsme autobusem přijeli do Mikulova, kde jsme měli rozchod. Poslední den jsme strávili ve Valticích nejen návštěvou bylinkové zahrádky. Do Prahy jsme se vlakem vrátili po sedmé hodině večer. Exkurze byla pro zájemce ze všech ročníků a dokonce se přidali i někteří absoloventi. Celý výlet byl velmi příjemný a naučný a už se těšíme, kam se pojede příští rok!

Julie Králová, 2.A

 

Přírodovědná exkurze Jižní Čechy, září 2017

Exkurze se konala ve dnech 21.–24.9.2017.

Během exkurze jsme navštívili:

  • čistírnu odpadních vod v Hrdějovicích
  • Přírodovědeckou fakultu Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích
  • planetárium v Českých Budějovicích
  • malou vodní elektrárnu na Vltavě
  • zoologickou zahradu  a zámek v Hluboké nad Vltavou
  • jadernou elektrárnu Temelín

 
(více fotografií)

Ve dnech 21. 9. - 24. 9. proběhla již 4. biologická exkurze s paní profesorkou Hirnšálovou a Binderovou.
Tentokrát jsme se však vydali do jižních Čech. Součástí exkurze byla návštěva Přírodovědecké fakulty, která spadá pod Jihočeskou univerzitu v Českých Budějovicích, kde jsme se účastnili dvou přednášek. První z nich pojednávala o podmořském světě. Druhá byla o hlodavcích, přesněji o rypoších. Po druhé přednášce jsme měli možnost navštívit rypošárium, které bylo v podzemních prostorách univerzity.
Abychom si trochu odpočinuli od školy a sezení v lavicích, navštívili jsme zámek Hluboká a zoologickou zahradu, která je v jeho bezprostřední blízkosti. Spolu s námi zde byl i pan profesor Brada, který za námi na den přijel.
Netradičními místy, která byla součástí exkurze, byla prohlídka čističky odpadních vod, návštěva nově zrekonstruované vodní elektrárny v Českých Budějovicích a hvězdárny spolu s planetáriem, kde jsme si vyslechli velmi zajímavé povídání o noční obloze a viditelnosti planet.
Poslední den exkurze jsme podnikli výlet do jaderné elektrárny Temelín, kde proběhla úvodní přednáška spolu s poučením o bezpečnosti a po velmi přísném bezpečnostním prověření jsme mohli nahlédnout do útrob elektrárny.

Viky Pathyová

  

Ve čtvrtek 21. září jsme přijeli z Hlavního nádraží v Praze do Českých Budějovic kolem 11. hodiny. Hned po příjezdu jsme se vydali na prohlídku čističky odpadních vod společnosti ČEVAK v Českých Budějovicích. Zde jsme strávili asi dvě hodiny a poté jsme se vydali na přednášku, která se konala na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity. Přednáška pojednávala o mořské biologii a přednášela nám ji paní Martina Balzarová, známá potápěčka a fotografka, která svou přednášku doplňovala různými videy a fotografiemi. Poté jsme se autobusem přesunuli do vodácké ubytovny v Českém Vrbném, kde jsme si vybalili a připravili se na večerní návštěvu hvězdárny a planetária. Vrátili jsme se kolem půl desáté hodiny a tím náš čtvrteční program skončil.
V pátek dopoledne jsme navštívili malou vodní elektrárnu a poté jsme měli rozchod, který jsme využili k prohlídce náměstí v Českých Budějovicích spojenou s výstupem na Černou věž, kde jsme měli Budějovice jako na dlani. Po prohlídce města jsme se posilnili v budějovické restauraci a vyrazili jsme na odpolední přednášku opět na Jihočeskou univerzitu tentokrát s tématem – rypoši. Dozvěděli jsme mnoho zajímavostí a to nejen o nejznámějším zástupci rypoši lysém. Opět byla přednáška doplněna fotografiemi například z místa, kde se rypoši vyskytují – Zambie – východní Afrika. S přednáškou byla spojena i prohlídka rypošária , které je součástí fakulty, takže jsme mohli spatřit rypoše na vlastní oči a mohli jsme vidět i umělé chodby, které slouží k jejich přemisťování. Po odchodu z univerzity jsme měli čas pro sebe, který jsme využili ke koupi potravin a poté jsme se přesunuli do ubytovny.
V sobotu jsme téměř celý den strávili v Hluboké nad Vltavou, která je vzdálena od Českého Vrbného 6 km, takže jsme si udělali pěší výlet. Zde jsme navštívili ZOO, kde jsme viděli spoustu zajímavých živočichů a poté jsme se mohli podívat přímo do zámku anebo po okolí Hluboké. Mohli jsme navštívit například muzeum myslivosti či dendrologickou zahradu. Zpět jsme se vrátili autobusem.
V neděli, poslední den naší exkurze, jsme dopoledne strávili procházkou podél přírodní rezervace – Vrbenských rybníků, kde jsme mohli obdivovat krásu přírody. Poté jsme dojeli na nádraží a zde jsme dostali asi hodinový rozchod na kávu a něco malého. Na stejném místě nás poté nabral objednaný autobus a dovezl nás do jaderné elektrárny Temelín, kde jsme si nejprve prošli výstavu a poté jsme se odebrali do kinosálu, kde jsme měli úvodní přednášku o tom, jak všechno v Temelíně funguje. Po skupinkách jsme postupně procházeli s průvodkyní a ochrankou jednotlivá zařízení. Dozvěděli jsme se, jak co funguje a navíc jsme to mohli i vidět, takže to určitě byl zážitek. Temelínem naše exkurze skončila, autobusem jsme se dopravili na nádraží a odtamtud vlakem nazpět do Prahy.

Doležalová Stella, 2.A

  

DEN 1.
Po zhruba dvouapůlhodinové cestě vlakem jsme ve čtvrtek dopoledne dorazili do Českých Budějovic. Ihned po příjezdu jsme se přesunuli autobusem do nedalekých Hrdějovic, kde jsme navštívili tamější čističku odpadních vod. V ČOV jsme se podrobněji seznámili s celým procesem čistění špinavé vody. Po této exkurzi jsme zamířili zpět do Českých Budějovic – tentokrát na Přírodovědeckou fakultu Jihočeské univerzity. Tam jsme si poslechli velmi zajímavou přednášku o podmořském světě. Poté jsme dorazili na naše ubytování. Po celou dobu jsme přespávali na samém okraji jihočeské metropole - ve vodáckém centru v Českém Vrbném. Večer jsme ještě navštívili další zajímavou exkurzi, tentokrát v českobudějovickém planetáriu. Přednáška zde byla velmi zajímavá, zejména díky paní, jež nám o planetách a hvězdách se zápalem povídala.
DEN 2.
V pátek ráno jsme přejeli trolejbusem zpět do centra Českých Budějovic, kde jsme měli tu možnost nahlédnout do malé vodní elektrárny sídlící na Sokolském ostrově. Zbytek dopoledne jsme využili k individuálnímu prozkoumávání Českých Budějovic. My jsme zde navštívili hlavní turistická místa, a to náměstí Přemysla Otakara II. se svou dominantou – radnicí – a také 72 metrů vysokou Černou věž. Odpoledne jsme se všichni sešli opět na JČU, kde jsme měli další přednášku, tentokrát na téma Rypoši. Tato přednáška byla opravdu zajímavá, hlavně díky možnosti vidět tyto tvory naživo. Zbytek dne jsme využili k dalším návštěvám českobudějovických pamětihodností.
DEN 3.
V sobotu dopoledne jsme se pěšky vydali do nedalekého městečka – Hluboké nad Vltavou. Ušli jsme necelých 5 kilometrů a už jsme byli u našeho cíle, ZOO Hluboká. V této zoologické zahradě sídlící na břehu Munického rybníka jsme měli možnost vidět více jak 300 druhů zvířat. Mě nejvíce zaujala plemena jako liška korsak nebo los evropský.
Po návštěvě největší jihočeské ZOO jsme se přesunuli na zámek Hluboká. Někteří jsme využili možnost podívat se do krásných vnitřních prostor zámku či Alšovy jihočeské galerie. Po prohlídce jsme se ještě prošli městem a poté se opět společně přesunuli do Českých Budějovic.
DEN 4.
Poslední den jsme začali naučnou stezkou Po hrázích Vrbenských rybníků. V této lokalitě hnízdí až 90 druhů ptactva a zároveň se zde nachází velké množství druhů fauny i flóry. Po této procházce jsme jeli trolejbusem před vlakové nádraží v Českých Budějovicích, kde nás vyzvedl autobus, a my zamířili do jaderné elektrárny Temelín.
V Temelíně jsme byli nejprve v návštěvnickém centru, kde nám paní průvodkyně přiblížila všechno, co se jaderné elektrárny týkalo – např. proces štěpení jader, princip uspořádání JE nebo historii Temelína. Po teoretickém úvodu následovalo to, na co jsme se všichni těšili asi nejvíce. Šli jsme dovnitř elektrárny! Po velice důkladných kontrolách a bezpečnostních opatřeních nám paní průvodkyně ukázala zblízka chladící věže, sklad použitého jaderného paliva, reaktory a ochotně nám odpovídala na naše ne vždy lehké dotazy.
Po prohlídce JE Temelín bohužel nastal čas vrátit se zpátky do Prahy. Z Temelína nás opět odvezl autobus před vlakové nádraží v ČB, odkud jsme rychlíkem jeli zpět domů.

Závěrem bych za celou 4.C chtěla poděkovat paní profesorce Hirnšálové a paní profesorce Binderové za to, že nám umožnily jet na tuto přírodovědnou exkurzi a tím pádem poznat a vidět tolik zajímavých míst.  
  

Noční exkurze do Botanické zahrady (skleník Fata Morgana), únor 2017

 

 
(více fotografií)

 

Přírodovědná exkurze Krkonoše a Jizerské hory, září 2016

Exkurze se konala ve dnech 22.–25.9.2016.

Během exkurze jsme navštívili:

  • Bozkovské dolomitové jeskyně
  • malou vodní elektrárnu u Spálova
  • Riegrovu stezku a Krkonošské vodopády
  • sklárnu v Harrachově
  • botanickou a zoologickou zahradu v Liberci

V brzkých ranních hodinách ve čtvrtek 22. září před cedulí s odjezdy na Hlavním nádraží byla k vidění skupina mladých lidí s batohy. Jednalo se o účastníky biologické exkurze; studenty, absolventy a dvě profesorky (Janu Binderovou a Janu Hirnšálovou) Akademického gymnázia, kteří toužili zkoumat krásy českých hor na vlastní oči.
Ve čtvrtek jsme se sešli na Hlavním nádraží (v 6:45!!!), odkud následovala cesta několika vlaky do cílové stanice Jesenné. Na nádraží nás očekával pan profesor Raja s autem, který naložil naše zavazadla, a my vyrazili vstříc krásám Krkonoš.

 

První zastávkou byly Bozkovské jeskyně. Bozkovské dolomitové jeskyně, jediné zpřístupněné jeskyně na severu Čech. Nachází se zde největší podzemní jezero v Čechách. Pro svou jedinečnost byly tyto jeskyně vyhlášeny Národní přírodní památkou. Těmi nás provedl mladý sympatický průvodce. Po prohlídce pokračovala cesta směrem Semily po Riegrově stezce. Během cesty jsme měli zastávku na občerstvení, při které si profesoři ověřili naše znalosti rostlin, které rostou v okolí, nejlépe dopadli loňští absolventi. Po přestávce následovalo krátké povídání o vodní elektrárně a pokračovalo se.
V Semilech byla poslední možnost si nakoupit, čehož také všichni využili a nastupovali do autobusu s plnými batůžky. Z autobusového nádraží jsme dojeli do Rokytnice nad Jizerou. A jak se říká, na konec to nejlepší. V Rokytnici nás očekávala 4 kilometrová cesta do příkrého kopce, která byla pro skupinku uzavírající výpravu více než náročná a nekonečně dlouhá. Ale přežili jsme a dostali se až na vrchol! Ubytovaní jsme byli v krásné horské chatě Erlebaška, která nabízela vše, co jsme po zdolání vrcholu požadovali.

 

Druhý den nás čekal okruh přes Pramen Labe a Labskou boudu. Začátek výpravy obnášel opět několika hodinové stoupání (2 kilometry snad nebyly nikdy tak dlouhé!), při kterém jsme se v pauzách pro získání dechu kochali výhledy do údolí a horskými bylinami podél cest. Z Růženčiny zahrádky pokračovala cesta opět do kopce, což nikoho už nepřekvapovalo. Po dalším stoupání (a první skupinové fotce) jsme dorazili k Pramenu Labe, který ve skutečnosti není opravdový počátek řeky, slouží tak jen pro turistické účely. Ale je to moc hezké vydlážděné místo s erby měst, kterými Labe protéká a malou „studánkou“ představující pramen. Po další skupinové fotce se pokračovalo dál. Navštívili jsme na chvíli i východní sousedy Poláky, zastavili, naobědvali a vymrzli jsme na Vysokém Kole s nádherným výhledem a pochodovalo se po pěšině zpátky do Čech. Vysoké Kolo je hora nacházející se v Krkonoších v hlavním hřebeni, na česko - polské hranici. S nadmořskou výškou 1509 metrů je to nejvyšší hora západních Krkonoš a čtvrtá nejvyšší hora Krkonoš i celého Česka. Užívali jsme si výhledu z dvou vyhlídek a kochali se krásou Pančavského vodopádu. Posléze jsme dorazili na Labskou boudu, kde jsme se občerstvili a nabrali energii na pozvolný sestup k chatě, který nás čekal vzápětí.

  

Třetí den ráno jsme finálně sestoupili do nížin. Čekala nás prohlídka sklárny v Harrachově a celého města samotného a následný přesun do finální destinace do Liberce. Klesání bylo dlouhé, cestou jsme se několikrát zastavili a pojmenovávali okolní floru (tedy hlavně absolventka Maria pojmenovávala).     V Harrachově jsme měli krátký rozchod, kterého každý využil podle svého vkusu a potřeb (restaurace, obchůdky, bobová dráha…), a po opětovném shledání se šlo na prohlídku malé sklárny. Sklárna Novosad a Syn je druhou nejstarší sklárnou v České republice. Již od roku 1712 se sklárna zabývá výhradně ruční výrobou luxusního nápojového, dekorativního a broušeného skla a lustrů. Za svou mnohaletou historii si sklárna a její skláři vypracovali pověst těch nejlepších mistrů ve svém řemesle, což dokládá i unikátní sbírka v místním muzeu a nespočet udělených ocenění. Po prohlídce jsme vydali na nádraží a vlakem jsme dojeli do Liberce, kde byl domluvený nocleh v tělocvičně základní školy.

 

(více fotografií ve fotogalerii)

Čtvrtý a zároveň poslední den byly v plánu samé odpočinkové aktivity; prohlídka zoologické a botanické zahrady a návrat do Prahy. V zoo na nás čekalo malé zklamání v podobě „Koupání slonů se dnes nekoná.“ Liberecká je sice nejstarší, ale v porovnání s pražskou zoologickou je o poznání menší a nenabízí tolik zvířat, ale to jí neubírá na kráse. Zvláště, když se může chlubit bílými tygry a sněžnými lehvarty. Botanická zahrada je nádherná, rozdělená do několika venkovních sektorů, skleníků a pavilonů. V největším pavilonu se nachází akvária, které rozhodně stojí za to navštívit! Po zhlédnutí všech rostlin (a rybiček) a dojedení zbytků nám zbývala už jen cesta domů a mnoho silných dojmů a nově nabitých zážitků.

          Jana Krulichová, 4.C

 

Návštěva Ústavu živočišné fyziologie a genetiky AV ČR – Liběchov, listopad 2015

V pátek 6. 11. 2015 se skupinka nadšených biologů z řad čtvrtých ročníků vydala na exkurzi do Liběchova. Cesta nám trvala sice celou hodinu, ale vůbec nám to nevadilo, cestou jsme diskutovali o různých tématech, která úzce souvisí s biologií a chemií ☺.
V Liběchově sídlí Ústav živočišné fyziologie a genetiky Akademie věd ČR. Návštěva tohoto ústavu patří k pravidelným akcím v rámci listopadového týdne vědy a techniky. Budovy včetně pozemků jsou zajímavé již svou historií. V minulosti patřily JUDr. Jaromíru Rašinovi, generálnímu řediteli Slovanské pojišťovny v Praze, což byl synovec prvorepublikového ministra financí Aloise Rašína.Od roku 1954 je zde jeden z ústavů Akademie věd.
Nejprve jsme absolvovali krátkou přednášku. Jak již bývá zvykem, naše škola se na tomto dni otevřených dveří setkává i s žáky z jiných gymnázií. Ale letos tomu bylo naopak, doplnili nás studenti univerzity třetího věku, kteří nás obohatili svými často roztomilými poznámkami anebo vtipnými dotazy.
Rozděleni na dvě skupinky jsme se vydali na prohlídku jednotlivých pracovišť. Největší úspěch měla u většiny studentů pokusná prasátka, ale našemu zájmu neunikl ani výzkum prováděný na rybách, na buněčných kulturách či karcinomu kůže.
Nejvíce se mi líbila laboratoř zkoumající Huntingtonovu chorobu. Toto onemocnění je neurodegenerativní a dominantně dědičné, tj. jedinec, jehož rodiče mají poškozený chromozom, má až 50% šanci „nákazy“., Při této chorobě dochází ke ztrátě neuronů v oblasti bazálních ganglií, které mají na starost koordinaci pohybů. Projevem jsou mimovolní rychlé pohyby, takzvaná chorea Dochází také ke snížení mentálních schopností. Onemocnění se projeví až okolo 40. až 50. roku života. Tímto onecmoněním trpí v ČR okolo 1500 lidí.

Iva Benešová 4.C

 

Exkurzi do Liběchova jsem si moc užila, navíc den před touto exkurzí jsem byla v ústavu živočišné fyziologie v Krči, takže mi na sebe program hezky navazoval. Přednášky byly vcelku zajímavé s výkladem na velmi odborné úrovni. Nejinteraktivnější částí byla samozřejmě miniprasátka, ovšem nenechte se mýlit. Nejedná se o žádná prasátka na mazlení ve velikosti kočky, které si radostně přitulíte do náruče. Jsou to tvorečkové vážící přes osmdesát kilogramů, kterým možná tak radostně podáte piškotek do kotce a budete rádi, když vás neporaní svými kly. Žádné bolestné loučení s prasátky se tedy nekonalo.

Vendula Valešová, 4.C

Byla to paráda, nejvíc se mi líbila přednáška o Huntingtonově nemoci a možnosti "přeměnit" kožní buňky na kmenové buňky a potom na nervové. To by určitě mohlo v budoucnu znamenat naději pro pacienty s Huntingtonovou nemocí. Další hezká přednáška byla o hmotnostní spektrometrii. Prasátka byla roztomilá! =D

Jakub Jireš, 4.A

Nemůžu říci, co se mi líbilo nejvíce, protože jednotlivé přednášky na sebe volně navazovaly a postupně se doplňovaly. To způsobilo, že celkový dojem byl skvělý a myslím si, že všichni jsme si s sebou odnesli cenné informace.

Andrea Moravcová, 4.C

Co se týče exkurze v Liběchově, tak mě nejvíce zaujal vyčerpávající výklad o Huntingtonově chorobě. Dále se mi líbilo krmení prasátek a to, že tam měli jedno, které se jmenovalo jako já.

Václav Kopecký, 4.C

V Liběchově se mi líbilo, že se nám opravdu věnovali a snažili se nám vše vysvětlit, i když to někdy nebylo snadné. Všichni byli moc milí a ochotně odpovídali na naše otázky. Bylo zajímavé vidět takové zařízení na vlastní oči a myslím, že jsme si udělali představu o tom, jak to tam chodí.

Tereza Setničková, 4.B

Co se týče přednášek, tak mě nejvíce zaujala hned první, která byla o huntingtonově chorobě a o tom, jak se v laboratoři snaží přeměňovat buňky jedné funkce na jiné. Samozřejmě nejlepší zážitek nastal na konci, kdy jsme se mohli podívat na chov prasátek a dokonce jsme je mohli i nakrmit piškoty.

Kristýna Hartlová, 4.A

Na exkurzi se mi nejvíce libila prednaska o Huntingtonove nemoci a k vysvetleni,co vlastne v te laboratori delaji a jak to delaji. Libilo se mi,ze z prasat vyuzivaji "maximalni minimum",aby se jim neskodilo, to me potesilo. Taky me tam, a asi i nejvic, zaujalo to,ze nervove bunky uz jsou schopni predelat treba na svalove. Tak věda pokrocila!!! Neuveritelny.

Karolína Rybníčková, 4.A

 

Biologická exkurze na Šumavu, září 2015

Exkurze se konala ve dnech 17.–20.9.2015.

Během exkurze jsme navštívili:

  • Prášilské jezero a rozhlednu Poledník
  • botanickou zahradu s bizoním výběhem
  • archeopark Keltoi
  • Bavorský les (centrum Falkenstein – dům divočiny, výběhy zvířat, jeskyně doby kamenné)

Ve čtvrtek 17. září jsme my, nadšení biologové napříč ročníky, vyjeli z hlavního nádraží autobusem na exkurzi na Šumavu za doprovodu profesorek Hirnšálové a Binderové a profesora Raji. Městečka Prášily jsme docílili v pozdních večerních hodinách a v chatě U Jakuba nás krom majitele přivítala i myší rodinka – aneb biologická exkurze se vším všudy.

První den nás po snídani čekalo 17 kilometrů a zdolávání hory Poledník k její, řekněme, velice zajímavé rozhledně. Lesy a potůčky byly jak z obrázku (na rozdíl od rozhledny), cestou jsme hráli hry a popěvovali, a aby té přírody nebylo málo, udělali jsme si zastávku u Prášilského jezera, kde jsme rozdali část svých svačin místním kachnám. Mnozí z biologů si po nich večer zasteskli, když se snažili na chatě v kuchyni ukuchtit improvizované večeře, které ale překvapivě sklidily úspěch, jelikož někteří jako by zahodili své atlasy rostlin a místo nich se odvážně chopili vařeček a tupých nožů.

 

Druhý den ráno jsme navštívili oppidum, kde jsme byli poučeni o keltské kultuře a taky o tom, jak strašně složité je starat se o takovýto malý archeopark, a že ve snaze zapálit oheň, jako se to dělalo v pravěku, máme použít „tyhle dvě sirky“. Krom ohně jsme také vytvářeli mouku a mince, ale nejoblíbenější částí bylo nejspíš imitování soubojů s opracovanými klacky a štíty. Po obědě jsme šli obdivovat majestátné bizony do blízké botanické zahrady, kde jsme mimo jiné na vlastní kůži zkoumali vlivy elektrického proudu z oplocení bizoního výběhu na lidské tělo (samozřejmě tajně a bez vědění profesorského doprovodu, který nemohl spustit oči z kytiček a bizonů).

 
(více fotografií)

Poslední den naší výpravy nás čekala cesta do země zaslíbené – Německa. Brzký přejezd přes hranice následovala několikahodinová procházka po Bavorském lese, kde se nám povedlo spatřit například koně Převalského, někomu snad i vlka nebo rysa. Výběhy pro zvířata byly velké, takže se před námi naštěstí měla kam schovat.

Po čekání na opozdilce (na mě) jsme se vydali zpět do Prahy, tentokrát ne tak vesele jako cestou tam. Především my maturanti jsme měli z výletu nesmírnou radost – byla to pro nás skvělá poslední biologická exkurze. A snad se všichni zúčastnění shodneme, že se je příští rok opět na co těšit.

Tereza Lukešová, 4.A

 

Biologická exkurze na jižní Moravu, červen 2014

V roce 2014 se ve dnech 19.–22. června uskutečnila biologická exkurze na jižní Moravu.

Během exkurze jsme navštívili:

  • pavilón Anthropos v Moravském zemském muzeu
  • muzeum lovců mamutů v Dolních Věstonicích
  • hvězdárnu a planetárium Mikuláše Koperníka
  • Punkevní jeskyně a propast Macochu v Moravském Krasu
  • Pálavské vrchy a město Mikulov

Na konci školního roku, 19.–22. června 2014, jsme se zúčastnili biologické exkurze na Moravu. Výlet, pod vedením profesorů Pipkové, Hirnšálové a Brady, začal ve čtvrtek. Žáci se sešli na Hlavním nádraží po druhé vyučovací hodině. Vše potřebné jsme si nesli na zádech. Po hloučcích jsme se usadili do vlaku. Cestou jsme měli spoustu zábavy: zpívalo se, hrály se hry, vyprávěly se příběhy.
Když jsme konečně dorazili do moravské metropole, již se smrákalo. Přesunuli jsme se místní tramvají, které se ale samozřejmě přezdívá ,,šalina“.
Nocovali jsme ve skautské klubovně poblíž brněnské Kraví hory. Tomuto kopci se ovšem říká v místním hanteci ,,monte bůůů“. Povečeřeli jsme ze zásob a chystali jsme se ke spánku. Někteří spali přímo v místnosti pro skauty, jiní si postavili stany na zahradě. V táboře panovala veselá nálada.

 

Druhý den ráno jsme vstali časně, abychom stihli prohlídku muzea soudního lékařství v Brně. Je výsadou naší školy, že se zde můžeme zúčastnit exkurse, expozice je jinak přístupná pouze studentům soudní medicíny. Přivítal nás zde bodrý brněnský rodák, který nás zasvětil do tajů své kuriózní sbírky. Zhlédli jsme řadu exponátu konzervovaných ve formalínu. Nejzajímavější byl průřez hlavou popraveného nacisty z roku 1945. Zaujalo nás i prostřelené srdce spisovatele Těsnohlídka.
Následovala prohlídka v muzeu ,,Antropos“. Blíže jsme se zde seznámili s vývojem lidské rasy a se životem lovců mamutů. Součástí expozice je i monstrózní maketa mamuta v životní velikosti.

 

Po dvou hodinách rozchodu následovala večeře. Pak jsme se odebrali na večerní návštěvu planetária. Zhlédli jsme zde poutavý program o vzdálenosti hvězd. Navazující pozorování hvězdné oblohy ale zhatila hustá oblačnost. I tak měla ale observatoř co nabídnout. Místo hvězdné oblohy jsme absolvovali komentovanou prohlídku tamějších dalekohledů. Nakonec jsme šli spát plní zážitků a čerstvých dojmů.
V sobotu brzy ráno, hned po snídani, jsme znovu vyrazili na nádraží. Chytili jsme ranní spoj do Šakvic. Odtud nás pak odvezl linkový autobus do Dolních Věstonic. V této půvabné vísce, proslulé nálezem legendární Venuše, na nás čekalo místní muzeum. Třebaže bylo malé, rozhodně nás nenudilo.
Poté následoval dlouhý přechod Pálavy. Cestu jsme si krátili chytáním místního hmyzu a jeho pojmenováváním a zařazováním. Postupně se nám otevíraly dech beroucí výhledy na Novomlýnské nádrže, na Pavlov a zelené vinohrady. Přechod po vápencovém masivu nabízel neuvěřitelná panoramata. Do Mikulova jsme dorazili příjemně unavení.
A když jsme konečně vrátili do naší skautské klubovny, byli jsme opravdu rádi, že si můžeme trochu oddechnout.
Poslední den exkurze jsme si museli opravdu přivstat. Kombinovali jsme opět vlak a vláček ,,Jeskyňobus“, který nás dopravil před ústí Punkevní jeskyně. Prohlídka chladného podzemí byla opravdu zábavná. Průvodci nás bavili veselými historkami. Upozorňovali nás na nejkrásnější krápníkové útvary. Náš obdiv si především získal sintrový útvar, podobný andělovi. Pak jsme prošli dnem největší české propasti Macochy. Kdysi byla ohromným jeskynním dómem, který se ale časem zřítil. Nejlepší ovšem byla projížďka po ponorné říčce Punkvě v malé motorové loďce. Kapitán nás přivedl až k slzám svým vtipným výkladem. Zlatým hřebem byl Masarykův dóm objevený ve třicátých letech. Byl plný křehké porcelánově bílé krasové výzdoby. Když jsme nakonec opustili podzemí, překvapilo nás, jak je venku teplo.
Na konec jsme museli složit a zabalit naše tábořiště. S batohy na zádech jsme vyrazili na vlak do Prahy. Na tuto exkurzi rozhodně budeme rádi vzpomínat.

Ester Sebíňová, Klára Stachová, Kateřina Kurešová a Jaroslav Vacek, 4.A

 

Exkurze na Moravu aneb nejvíc nejlepší biologové z AG cestující na východ

Ve čtvrtek 19. června se Nejvíc nejlepší biologové napříč všemi ročníky schází na Hlavním nádraží v Praze a nasedají do vlaku, aby odcestovali východním směrem do Brna. Tady se ubytují ve skautské klubovně na Kraví hoře a vyčerpaně padnou na zem.
Dalšího dne se vypraví na prohlídku muzea soudního lékařství. Je to prohlídka děsivá a nezapomenutelná. Do srdce každého návštěvníka se vzpomínka zaryje velmi, velmi hluboko, neboť patří na srdce Rudolfa Těsnohlídka a jiné ještě kurióznější, strašidelnější a zajímavější preparáty. Poté se všichni projdou Brnem až do areálu pavilonu Anthropos, kde mají komentovanou prohlídku. Vidí krásného velkého chlupatého mamuta a mnoho jiných zajímavých exponátů. Poté mají volno, a tak si prohlíží brněnské centrum. Večer přichází program, na který se těší snad úplně nejvíc. Program v planetáriu a hvězdárně. Nejprve se dívají na film Cesta za miliardou hvězd a poté mají sledovat hvězdičky naživo, leč příroda jim nepřeje a prší. Tak se účastní náhradního programu, který ale nakonec nevypadá jako náhradní, neboť ho vede velmi vtipný pán, který si z nich dělá celou dobu legraci (a oni z něj). Nakonec s veselým úsměvem odchází do tmy, aby se vrátili do skautské ubytovny na Monte Bú.
Sobotu brzy ráno vyrážejí z Brna a jedou na Pálavu. Tu si nejprve prohlédnou muzeum lovců mamutů v Dolních Věstonicích a poté se vypraví biologickým tempem napříč Pálavou a cestou obdivují místní zvířátka a rostlinky. A že jich tu je! Jsou nadšení. Svítí sluníčko, ptáčkové zpívají a je krásně. Dojdou do Mikulova.
V neděli se vypraví velmi brzy ráno do Punkevních jeskyní, aby mohli obdivovat krásy Moravského krasu. Jsou nadšeni a okouzleni, neboť prohlídka jeskyní je velmi půvabná a je to to nejromantičtější zakončení exkurze na Moravu, které mohlo Nejvíc nejlepší biology z AG potkat. Potom se už totiž s úsměvem v duši (a taky na tváři) vrací vesele na západ do Prahy a doufají, že i příští rok je bude čekat podobná exkurze.

Maria Holcová 3.C