Akademické gymnáziumškola hlavního města Prahy

eTwinning

Gincana – studentské padlety

Studenti z Telese (Itálie) v Praze, 29. 3. – 5. 4. 2017

 
(více fotografií)

Na konci března přijela do Prahy osmičlenná skupinka z Itálie, kterou jsme navštívili v únoru tohoto roku, pod vedením profesorky Antoinetty. Ve středu 28.3 odpoledne jsme se sešli na letišti Václava Havla s cedulkou se jménem svého korespondenta, vyzvedli jsme si je, odvezli domů a jejich pražský týden započal.

Na první den (čtvrtek) byla naplánovaná hra Gincana,díky které jsme si prošli nenásilně celou historickou část Prahy,navštívili nejznámější a nejdůležitější památky (Orloj,Karlův most, Petřín, Pražské Jezulátko...). Hlavně nás hra donutila spolupracovat ve dvojicích, k čemuž na návštěvě Telese téměř  nedocházelo. Po splnění všech úkolů (vylézt na jednu z pražských věží, vyfotit se s určitými světci na Karlově mostě,vyzkoušet nějaké typické jídlo..) jsme se sešli všichni a pokračovalo se v prohlídce na turisty nejnavštěvovanější místo – Pražský hrad. Z něj jsme sešli Zlatou uličkou (měli jsme štěstí, po čtvrté hodině odpolední se už neplatí za vstup) dolů na Malostranskou a celá naše skupinka se odebrala do malé kavárny v pasáži Lucerna a pomalu jsme odcházeli domů.

V pátek byl na Akademickém gymnáziu den španělštiny, během něhož jsme navštívili galerii Latin Art. Její majitelka je původem z Venezuely, tu nám představila jako velmi oblíbenou a lákavou turistickou destinaci a poté jsme si vyzkoušeli přípravu typického venezuelského pokrmu "arepas". Po skončení programu v galerii jsme přešli do kostela sv. Tomáše na Malé Straně, kterým nás provedl velmi sympatický kněz a následně jsme vyslechli přednášku o životě svatého Václava. Večer se Italové chtěli pobavit, což byl poněkud oříšek, jelikož ne všem Čechům bylo osmnáct, ale nakonec jsme našli podnik, do kterého nás pustili i neplnoleté. Upřímně jsme se mnohem více bavili my, v Telese nic takového nemají a vypadali vyděšeně z tak velkého prostoru ,kam jsme je zavedli.

Sobota byla vyhrazena výletu do Staré Boleslavi. O té si každý z české části výměny připravil krátké povídání. Vzhledem k její rozloze jsme ji prošli poměrně rychle, zašli jsme na oběd a jelo se zpět do Prahy.  Zbytek víkendu byl v rodině a program byl volný – od motokár, přes návštěvu zoologické zahrady až po grilování na zahradě.

V pondělí byla připravena prohlídka školy, nahlédnutí do výuky některých předmětů, prohlídka největších klenotů naší knihovny... Odpolední program byl volný. Profesorka Antoinetta slavila narozeniny a přála si navštívit největší pražské kluby (ovšem nevhodně zvolila čas a divila se, že v pět odpoledne tam nikdo není).

V úterý se jelo na Karlštejn, kde jsme měli domluvenou prohlídku a, světě div se, paní průvodkyně uměla italsky, takže nám jí zcela nezištně poskytla dvojjazyčně. Prohlídka byla přínosná i pro ty z nás, kteří na Karlštejnu nebyli poprvé, paní průvodkyně nám prozradila několik zajímavostí o životě Karla IV., které se v učebnicích nenajdou. Po prohlídce jsme sešli dolů na vlak a vrátili jsme se do Prahy, kde jsme si dali oběd na nádraží. Poté ještě řada Italů potřebovala jít nakupovat suvenýry... Na večer jsme měli zarezervované stoly v restauraci v centru Prahy, kde jsme měli na výběr ze tří menu a na základě našeho výběru jsme dostali typická česká jídla. Po večeři se Italové chtěli v jejich poslední den v Praze pobavit a opět začalo hledání podniku, kam nás pustí. Hledání dopadlo úspěšně, ale nemohli jsme se tam zdržet nijak dlouho a po necelé hodině jsme odešli domů.

Středou celá akce končila, v pravé poledne jsme se rozloučili na letišti a pokračovali dál ve svém každodenním životě.

Na závěr si pokládám otázku, co nám tento výměnný pobyt dal? Rozhodně přátelství, díky E-Twinningu jsem se seznámila s šesti skvělými lidmi ze školy, o kterých jsem předtím téměř nevěděla. Dále jsme se měli šanci naučit se pracovat ve skupině lidí dvou různých kultur, což je pro budoucnost velmi přínosné. A nesmím ani opomenout příležitost zkusit si něco nového, procvičit si španělštinu v reálném životě, komunikovat s vrstevníkem a řešit každodenní záležitosti španělsky. Musím přiznat, že jejich pobyt v Praze nebyl úplně bezproblémový, ale vše jsme zvládli, snažili jsme se plnit vše, jak nejlépe jsme mohli a troufám si tvrdit, že jsme jim zajistili krásný týden v jednom z nejkrásnějších měst Evropy.

Jana Krulichová, 4.C

A finales de marzo llegaron a Praga estudiantes de Italia de nuestro proyecto E-Twinning. Llegaron el miércoles por la tarde. Los recogimos en el aeropuerto y después los llevamos a casa y les dimos la bienvenida.

El segundo día nuestro profesor preparó un juego que se llama “Gincana” con varias actividades como: visitar una de cien torres en Praga o sacar fotos con algunos santos en el Puente de Carlos. Esta actividad nos guió por el centro histórico y por los sitios que valen más la pena visitar. Después de la Gincana visitamos el Castillo de Praga y bajamos por la Calle de Oro, una pequeña y muy antigua calle.

El viernes fuimos a Art Gallery. Su propietaria es de Venezuela y nos presentó Venezuela como un lugar maravilloso y perfecto para los turistas. Después de la presentación aprendimos a prepar una comida típica de Venezuela - "arepas". Más tarde fuimos a la iglesia de Santo Tomás donde descubrimos la iglesia, su historia y presente ,y un cura nos contó la historia sobre la vida de San Wenceslao. Por la tarde salimos a un club.

El sábado estuvimos en Stará Boleslav,una ciudad dónde murió San Wenceslao. Nuestro grupo había preparado informaciones sobre los sitios allí. Después de la visita en Stará Bolelav volvimos a Praga. El programa del resto del fin de semana dependió de la familia. Algunos fueron a la zoo, visitaron otros sitios en Praga o hicieron BBQ en el jardín.

El lunes los italianos visitaron nuestra escuela y por la tarde su profesora celebró cumpleaños. Todos fuimos a dos clubes en el centro y tomamos algo para comer.

El martes visitamos el castillo Karlštejn cerca de Praga. Este castillo es del siglo XIV. y todavía es un destino muy popular. Allí tuvimos una guía bilingüe y nos dijo muchas cosas muy interesantes y desconocidas también para los checos que ya habían visitado Karlštejn muchas veces. Después del regreso a Praga fuimos de compras. Por la tarde fuimos a la cena de despedida a un hotel acogedor en el centro de la ciudad. Allí los italianos tuvieron la oportunidad de probar la comída típica chceca de la República Checa. Más tarde fuimos a un club.

El miércoles fue el último día en Praga. Acompañamos a los estudiantes italianos al aeropuerto, nos despedimos y ellos regresaron a Italia con muchos recuerdos.

Para terminar, quiero decir que me gustó mucho esta experiencia. Me parece muy importante que tuviéramos la oportuniad de colaborar con los chicos extranjeros, con la cultura y valores morales totalmente diferentes. También este intercambio me dio amigos de nuestra escuela y esto es lo más importante. Claro que hubo algunos problemas pero a pesar de ellos, nos lo pasamos muy bien juntos e intentamos hacertodo lo mejor que pudimos.

Jana Krulichová, 4.C

 

Výměnný pobyt v Telese (Itálie), 4.–11. 2. 2017

  
(více fotografií)

Zpětné vazby studentů:

Descubrimiento de los Santos, aneb výměnný pobyt s Itálií
Od 2. do 11. února se mi naskytla výjimečná příležitost. Tematický výměnný program v Itálii!
V sobotu 2. 2. jsme se všichni (já a dalších 5 mých spolužáků ze školy) sešli s panem profesorem a jeho italskou manželkou na ruzyňském letišti. Všem bylo vidět na očích, jak jsou natěšení na nový a jistě nezapomenutelný zážitek. Atmosféra byla celkem nervózní, moc jsme nevěděli, co všechno očekávat a navíc, let letadlem nebyl všem přinejmenším příjemný a také jsme se velmi těšili na teplo, v Praze bylo tou dobou okolo -10. Ve chvíli, kdy se s námi obří okřídlený kolos zvedl k výšinám, mnohým z nás se na jednu stranu velmi ulevilo, že to nekonečné čekání už je za námi, na tu druhou stranu jsme doufali v hladké přistání, protože z nás nebyl nikdo, kdo by ani jednou neviděl pořad Letecké katastrofy.
Přistání v Neapoli opravdu dopadlo dobře, a tudíž jsme se strachovali zbytečně, všem dorazila i všechna zavazadla, takže se naše nadšení ničím neomezovalo. Nálada byla odlehčená, i z důvodu toho, že jsme opět nohama pevně na zemi. Ovšem ve chvíli, kdy jsme vycházeli, atmosféra zhoustla, vyděšení ze setkání s neznámými lidmi jiného smýšlení a zvyků bylo hmatatelné. Podle naučených italských zvyků jsme se všichni zulíbali a vše vypadalo OK. Všem se viditelně ulevilo, ale stejně jsme si připadali jako ve výkladní skříni, i když věřím, že tento pocit byl vzájemný. Po krátkém setkání si nás italští studenti se svými rodinami rozebrali a vyrazili jsme autem směrem k jejich domovům. My s naší Italkou Florianou a jejím tatínkem, Giuseppem, který nám dělal šoféra.
V rodinách jsme měli všichni bydlet po jednom, naneštěstí můj výměnný student z rodinných důvodů nemohl a tak jsem byla společně s jednou dívkou z druhého ročníku, s Kájou Tulingerovou. V podstatě jsem za to byla ráda, protože jsem věděla, že když se něco stane, nějak se společně domluvíme, ovšem velice doufám, že už je vše v pořádku. Cesta se zdála nekonečná, ale to pokaždé, když nevíte, kam přesně jedete, takže pro zabití času jsme se snažili trochu komunikovat. Moc nám to nešlo, byli jsme trochu rozpačití a ještě jsme se nestihli osmělit. Hlavním tématem konverzace byly rozdíly mezi Prahou a Neapolí, ať už památky, infrastruktura, počasí, nebo jídlo. Rozdíl mezi teplotou byl asi nejmarkantnější zhruba 20°C, při přistání nás opravdu přivítalo pěkné jarní teplíčko. Po asi 50 minutách jsme dojeli na místo našeho ubytování, naše Italka bydlela společně s rodinou v krásném rodinném domku se třemi podlažími. Ještě před vchodem nás přivítali domácí mazlíčci: pes-Jackie a kočka-Parmigianna. Uvnitř jsme postupně potkali celé osazenstvo: babičku, se kterou jsme se bohužel mohli jen zdravit, protože lingvistická překážka byla moc velká, mladšího bratra, který se ze začátku trochu styděl, později se však rozmluvil a hrál s námi i různé hry, mladší sestru, která byla na první pohled typickým teenagerem, ale i ta se ukázala časem jako velmi milá a hodná a nakonec maminka, která byla pro nás naprostým andělem a to nejen v kuchyni. Odnesly jsme si věci do pokoje, spaly jsme s Kájou společně, a bylo nám dopřáno malé, ale bohaté občerstvení zahrnující všemožné druhy sýrů a klobás samozřejmě zakončené výbornou kávou. Na večer bylo naplánované setkání v Telese v jedné z mnoha pizzerií. Sraz byl určen na 20:30, takže jsme se pěkně po italsku všichni sešli až 21:10. Každopádně na pizze jsme si všichni pěkně pochutnali a vyprávěli jsme si první dojmy, jak v češtině, tak španělštině i angličtině.
Tento projekt je vedený ve španělském jazyce, ovšem když jsme se dostali do úzkých, tak jsme použili třeba slovíčko, či dvě z jazyka anglického. Výsledkem byla nová komunikace tzv. „Špenglišiáno“ - Španělština s angličtinou a Italštinou dohromady, naštěstí 85% bylo opravdu Španělsky. Zároveň celým tématem bylo: „Descubrimiento de los Santos“ - objevování záhad svatých. Italským představitelem byl na tento týden San Padre Pío, až přijedou Italové k nám, bude jím náš svatý Václav.
V neděli ráno, hned po menší snídani jsme vyrazili směr Pietrelcina. Tato malebná vesnička je rodištěm již zmíněného Padre Pía. Kromě procházky okolo míst, kde Padre Pío bydlel, jsme se zúčastnili mše s křtinami v tamějším kostele. Procházení a poznávání krás italské vesničky nám zabralo celé dopoledne, takže jsme sedli opět do auta a jeli na pravý italský oběd. Obědvali jsme pospolu s celou rodinou, jako předkrm byly samozřejmě špagety s rajčatovým protlakem a parmezánem. V hlavním chodu byly zapečené těstoviny se špenátem a sýrem, zakončené chlebem se sýrovým a salámovým talířem. Celý oběd byl doprovázený příjemnou domácí atmosférou. Přecpány jsme si šly dát siestu, takže jsme tak na hodinku usnuly a rozhodně by mi nevadilo, kdyby se to uchytilo i u nás v Čechách. Odpoledne jsme si opět povídaly a večer si šli všichni sednout do jedné z místních kaváren. Po příjemném posezení jsme se vraceli až tak po půlnoci. Další den jsme strávili v italské škole, na rozdíl od nás mají každý den od 8 do 13, poté se však učí ale i každou sobotu. Dnes za námi přiletěl další člen české výpravy, jelikož ze zdravotních důvodů s námi nemohl odletět již v sobotu. Tudíž jsme konečně byli v plném počtu. Odpoledne jsme prozkoumávali blízké okolí a večer jsme se opět všichni sešli v kavárně.
Úterní ráno nás čekala obvyklá snídaně a výlet do San Giovanni Rotondo. Kdy jsme navštívili dva krásně vymalované a nazdobené kostely, kde působil San Padre Pío. Jeden z nich byl architektonicky obzvláště výjimečný. Celý byl postaven do tvaru mořského šneka, výzdoba byla také originální, podél cesty do kaple byly mozaikou vyobrazené výjevy z Bible. Zde jsme strávili mnoho času, jelikož oba kostely byly obrovské, takže jsme se domů vraceli až na večeři. Po večeři jsme klasicky šli navštívit kavárnu a říci si vše, co jsme nestihli během dne. Ve středu na nás čekal výlet, na který jsme se všichni velmi těšili. Výlet do Neapole. Brzy ráno, ač celkem unavení, tak velmi natěšení jsme vyrazili vlakem do Neapole. Po asi hodinové cestě jsme dorazili na místo. Neapoli jsme viděli mnoho památek od Castel Nuvo, přes Castel dell´ovo, Teatro san Carlo, Piazza del Plebiscito až po krásně vyzdobenou stanici metra na Via Toledo. Strávili jsme zde krásný slunný den, takže bylo vidět i na Vesuv, který byl na druhé straně zálivu. Celý unavení jsme večer lehli do postelí, na kavárnu již nikdo neměl ani pomyšlení.
Čtvrtek jsme opět strávili ve škole s Italy a odpoledne jsme měli každý různé výlety, já s Kájou jsme byly v Beneventu. Jela s námi maminka, která v Beneventu vyrůstala, takže jsme měli takový sightseeing a moc jsme si to užili. Sice jsme jí v italštině moc nerozuměli, ale Floriana nám to překládala do španělštiny, takže to pak bylo lepší. Den před odjezdem nás čekal výlet do Caserty, zde jsme navštívili krásný zámek Reggia di Caserta s obrovskou zahradou. Na projití zahrady bylo možné si propůjčit kolo, tak jsme neváhali a všichni, až na profesory jsme si kola vypůjčili. Tento zážitek bude pro mě nezapomenutelný, bylo to jako ve filmu, projíždět se na kole po zámecké zahradě. Měli jsme i možnost vidět nádherný interiér celého zámku, bohužel nám na to nezbylo moc času, proto doufám, že se tam ještě někdy podívám.
Sobota, den, na který se nikdo z nás netěšil, den našeho odletu z Itálie. Na letiště jsme vyrazili hned ráno po poslední italské snídani. Se všemi jsme se rozloučili, nejdříve se sourozenci, kteří museli do školy. Poté jsme všichni vyrazili na nejbližší letiště, do Neapole. Žádné loučení se neobejde bez emocí a ani u nás tomu nebylo jinak. Za celý týden jsme se sblížili tolik, že se nám zdálo, jako kdybychom se znali odjakživa. Čas byl tentokrát velice neúprosný, takže 10:50 jsme již seděli v letadle a pouze z okénka sledovali, jak opouštíme domov našich výměnných studentů.

Barbora Hradilová 3.D

  

Naše putování jsme započali na pražském letišti Václava Havla v sobotu 4. února ve dvanáct hodin. Tam jsme opustili rodiče a i špatné počasí - v Neapoli nás místo mlhy čekalo sluníčko a příjemných patnáct stupňů. V Itálii nás očekával uvítací výbor; naši korespondenti se svou profesorkou španělštiny. Po srdečném přivítání jsme se každý rozjeli do své rodiny, kde jsme zakusili domácí italskou kuchyni, poznali, že Italové za žádných okolností netopí (i když to pak znamená, že je venku tepleji než uvnitř), seznámili s rodinou a na chvíli odpočinuli. Na večer byla domluvena společná večeře v nejlepší pizzerii ve městě. Její pověst byla velmi proslulá, takže jsme čekali přes hodinu venku (už v dešti), než se na nás dostane. Čekání se opravdu vyplatilo, odměnou byla skvělá pizza za velmi příznivou cenu (za sebe můžu říct, že lepší neměli ani v Neapoli). Po večeři jsme se opět každý vydali svou cestou, byl sobotní večer a všem korespondentům bylo přes osmnáct, takže jak jinak než za zábavou.
Na druhý den byl domluven jen dopolední program. Jeli jsme do nedalekého městečka Pietrelcina, což je rodiště Padre Pia. Tam jsme se zúčastnili klasické nedělní mše, která byla obohacena o křest. Po mši jsme si ještě prošli městečko, navštívili rodný dům Padre Pia a zbytek neděle strávili každý po svém s rodinou.
V pondělí jsme šli do školy. Mezi českými a italskými školami je několik rozdílů. Tím největším a snad pro všechny české děti školou povinné nepředstavitelným je šestidenní školní docházka. Vyučování je sice každý den jen do jedné, ale musí chodit do školy i v SOBOTU! Ve třídě je jen šestnáct žáků a i místnost je o hodně menší, než máme na AG, takže celková atmosféra je mnohem přátelštější. Po škole jsme opět měli volný program a já s Martinou a našimi korespondentkami jsme vyrazily do Benedormu.
V úterý jsme jeli na celodenní výlet do San Giovanni Rotondo. Toto město je významné protože v něm působil a je pochován Padre Pio. Cesta tam trvala něco přes tři hodiny a během ní italská část naší skupiny se nás Čechy snažila naučit italské modlitby. Po příjezdu jsme nejprve šli do kostela, který byl z části i muzeem Padre Pia. Hned vedle tohoto se nacházel druhý krásný moderní kostel, který jsme si celý prohlédli, několikrát se téměř ztratili a následně jsme shlédli bohoslužbu. Po skončení bohoslužby jsme jeli zpátky do Telese, kde jsme večer šli do příjemné restaurace.
Středa byla ve znamení Neapole. Odjížděli jsme relativně brzy ráno plným vlakem a celou cestu jsme stáli ve dveřích. Aspoň jsme tak mohli obdivovat práci italského průvodčího, který jen mačká čudlík u dveří a otáčí klíčem… První zastávkou v Neapoli byl Castel Nuovo, který jsme si celý prohlídli a následně jsme pokračovali na další – Castel dell'Ovo, na kterém nás nejvíce zaujal výhled na moře a celou Neapol. Po prohlídce obou hradů a nejnutnějších památek, jsme šli na oběd do přístavní pizzerie a následně jsme měli několikahodinový rozchod, při kterém jsme šli na nákupy, nakoukli do Španělské čtvrti a obdivovali místní umělce vystupující na ulicích.
Čtvrtek jsem strávila se svou rodinu na projížďce po pobřeží Costa Malfitana.
V pátek na nás čekala Caserta. Dle mého soudu nejhezčí den. Počasí bylo opravdu nádherné, což zpříjemnilo celou atmosféru. Hlavním bodem Caserty je Reggia, neboli královský palác. Jedná se o nádherný rozsáhlý zámecký komplex s přilehlými zahradami. Na projížďku zahradami jsme měli vypůjčená kola, což nám umožnilo vidět všechny kouty v nejkratším možném časovém intervalu.
Sobota se nesla ve smutném duchu návratu do Prahy. Na letiště nás opět doprovodili všichni naši kamarádi a dostali jsme dárečky na cestu včetně malé italské vlajky. Odjížděli jsme posmutnělí, ale s nově nabytými zážitky a plní očekávání na příjezd Italů do Prahy.

Jana Krulichová, 4.C

  

Llegamos a Italia el sábado. En el aeropuerto nos esperaban nuestros compañeros italianos con su profesora. Nos dieron la bienvenida y después nos llevaron a casa. Por la noche fuimos a tomar una pizza en una pizzería con una gran reputación y ¡la pizza fue fantástica!
El domingo fuimos a la misa en Pietrelcina. En esta ciudad nació Padre Pío y visitamos su casa y lugares donde creció. Después de la misa fuimos a casa y el resto del domingo estuvimos con la familia.
El lunes estuvimos en la escuela. Hay muchas diferencias entre nuestra y escuela italiana. Una de las cosas que me parece más importante y me da alegría que esto no exista en nuestro país es el hecho que haya clases también los sábados. Vimos clase de química, matemáticas y francés. Después de las clases fuimos a casa y por la tarde Martina, amigas y yo visitamos Benedorm (una ciudad cerca de Telese).
 El martes visitamos la ciudad San Giovanni Rotondo. Esta ciudad es famosa e importante para todos los amantes del Padre Pío. Allí vimos dos iglesias bellezas y una misa.
El miércoles pasamos todo el día en Nápoles. Vimos los sitios más famosos, probamos la gastronomía (especialmente una bella pizza Napolitana e un gelato), estuvimos orgullosos porque no tenemos el mar y disfrutamos mucho.
El jueves yo no estuve con nuestro grupo. Fui con mi familia a Costa Malfitana.
El viernes me gustó más. Fuimos a Caserta que es una ciudad no muy lejos de Telese. Allí visitamos Reggia que es un palacio royal con jardín maravilloso. Alquilamos bicis y las montamos para dar una vuelta por el jardín. El tiempo hizo fantástico- el sol y caluroso.
El sábado tuvimos que volver a Praga. No queríamos dejar a nuestros amigos nuevos y todos estuvimos tristes. Pero por otro lado ellos vendrán pronto y no vemos la hora.

Jana Krulichová, 4.C

  

V týdnu mezi 4. 2. 2017 a 11. 2. 2017 jsme se zúčastnili první části výměnného projektu s Telese v Itálii. Náš projekt se má zajímat o životní cestu dvou svatých a to Sv. Václava v České republice a Padre Pía v Itálii. Během našeho pobytu na jihu Itálie jsme se velmi dobře seznámili s jeho životem i ohlasem, který má v této oblasti, ale i v celé Itálii. Za dobu našeho pobytu jsme se zúčastnili několika mší a navštívili jsme nádherná, důležitá místa spojená s italským světcem. Ale samozřejmě jsme navštívili i světská místa například město jménem Caserta, kde jsme se byli podívat v nádherném místním paláci. Velmi zajímavé bylo také navštívit italskou školu a porovnat jak moc se liší od naší školy. A mohu říct, že rozdíl je opravdu obrovský. Samozřejmě mezi naším cestováním po italských městech jsme se velmi dobře seznámili i s italskou kulturou, ať už se jednalo o úžasné jídlo nebo o temperament místního obyvatelstva. I když se jednalo pouze o jeden týden, tak si myslím, že jsme se s italskými studenty a jejich rodinami seznámili velmi dobře. Celá moje zkušenost byla v celku velmi pozitivní, jsem velmi ráda, že jsem se do výměny přihlásila a nemohu se dočkat, až studenti z Itálie přijedou do Prahy.

Karolína Kadlecová 2.A

  

Intercambio Telese - Praga
Al principio de febrero un grupo de estudiantes de español participó en un proyecto internacional entre la República Checa e Italia. Los estudiantes habían comunicado antes usando la plataforma eTwinning.
El propósito del proyecto es comunicación en español, conocer nuevas culturas y gente y cooperación con el proyecto “La vida de los santos.”
Otros aspectos del proyecto son los intercambios, acogimiento en familias y visitas de monumentos y lugares asociados con la vida de los santos.
El tema significa que los estudiantes de los países eligen a un santo y lo presentan a los alumnos de otro país durante el intercambio. El santo que conocimos durante nuestra estancia en Italia se llama Padre Pío. La vida del Padre Pío está conectada con la región Campania dónde nuestros amigos viven. El Padre Pío es conocido especialmente por sus estigmas y milagros. Hemos visitado el lugar de su nacimiento Pietrelcina y San Giovanni Rotondo, donde vivió la mayoría de su vida.
Además visitamos la maravillosa Caserta dónde encantamos la arquitectura del castillo y un poco de ciclismo en el parque.
Y por supuesto no pudimos olvidar Nápoles! Pasamos ahí un día, descubrimos la belleza y el temperamento de la ciudad y probamos la deliciosa pizza napolitana.
Pero los recuerdos más extraordinarios probablemente son esos que pasamos con nuestros amigos italianos y sus familias. Hemos conocido su vida cotidiana, nos ha impresionado de su apertura, hospitalidad y nos ha encantado su cocina exquisita.
Probablemente nunca vamos a olvidar esta experiencia extraordinaria y creemos que nuestras nuevas amistades van a durar. Ya no vemos el día que demos la bienvenida a ellos en Praga!

Martina Kohoutová, 3.D

 

Zpětná vazba ke kulturní výměně v Telese
V týdnu od 4. – 11.2.2017 proběhla v rámci projektu “La vida de los Santos” na platformě eTwinning kulturní výměna se studenty z jazykového lycea Telesi@ v Telese v provincii Benevento. Vinou mé nemoci byla nucena pražská výprava letět beze mě. Ke skupině jsem se přidal v úterý ráno, kdy byl naplánovaný celodenní výlet do městečka San Giovanni Rotondo, které je místem pochování Padreho Pia, osobnosti, kterou jsem díky této výměně poznal. Ubytování v malém lázeňském městě, kde se každý zná z každým bylo příjemnou změnou pro stereotypní velkoměstský život. Překvapila mě obrovská pohostinnost a vstřícnost místních. Přestože jsem byl cizí, tak se ke mně chovali jako k vlastnímu a i když jsme si ne vždycky rozuměli verbálně, domluvili jsme se gesty. Při návštěvě metropole Neapol jsme byli překvapeni nádherným teplým počasím a slunečním svitem. To vše na začátku února. Další den jsme navštívili školu. Stísněné prostory školy působily zvláštním pocitem. Nízké stropy, zašlá barva na stěnách a obrovský chaos na chodbách nám poskytly skvělou kamufláž a mám pocit, že o naší návštěvě ve škole věděl jen málokdo. Ačkoliv na začátku února vevnitř netopili, nevadilo mi to. Alespoň jsem se nemusel přezouvat. Studenti do školy chodí 6 dní v týdnu od 8 do 13, potom jdou domů na oběd. Tento den nebyl jiný, a tím pádem jsme měli volné odpoledne. Dostal jsem nabídku podívat se do Beneventa, kterou jsem samozřejmě přijal. Sice jsem nejel se svou výměnnou rodinou, ale i tak to byl zajímavý výlet. V pátek jsme vyrazili vlakem do letního sídla v Casertě s obrovskými zahradami a nádhernými interiéry. V zahradách bylo možné půjčit si kolo, tak jsme toho využili a vydali se do obrovských zahrad na kole. Troufnu si říct, že to byl asi nejlepší den celé výměny. Odpoledne následovalo loučení s těmi, kteří nemohli dorazit v sobotu na letiště. V sobotu ráno jsme se sešli na parkovišti a poté jsme vyrazili společně na letiště. Na cestu jsme dostali italské stužky a čokolády. Loučení bylo dlouhé a emotivní.
Navzdory zkrácenému pobytu si myslím, že tato zkušenost byla velice užitečná a jsem velice rád, že jsem mohl této výměny zúčastnit. Nemůžu se dočkat, až se znovu setkáme s našimi italskými přáteli.

Ondřej Viskup, 3.D

 

En la semana desde el 4 hasta el 11 de febrero de 2017 hicimos un intercambio cultural del proyecto ‘La vida de los Santos’ de la plataforma eTwinning con estudiantes italianos de un Liceo de Telese en la provincia de Benevento. Por causa de mi enfermedad, el grupo de Praga tuvo que irse sin mí. Me uní al grupo el martes por la mañana, cuando hicimos una excursión a la ciudad de San Giovanni Rotondo, dónde Padre Pio murió, el santo que conocimos.
El hecho de estar en familia de acogida en una pequeña ciudad balnearia, donde todos se conocen, fue una experiencia agradable llevando una vida urbana estereotipada. Me sorprendió la gran hospitalidad y amabilidad de la gente aquí. No me trataron como a un extraño, sino como a un miembro verdadero. A veces no nos entendíamos, en esas situaciones había que usar gestos.
 Durante la visita de la metrópolis de Nápoles, nos quedamos sorprendidos por el maravilloso tiempo cálido y el sol. Al día siguiente visitamos la escuela de nuestros amigos. Los estudiantes tienen clases seis días a la semana, de 8 a 1 de la tarde, y después van a casa para almorzar.
Me ofrecieron visitar la ciudad de Benevento, naturalmente acepté. Aunque no fui con mi familia de intercambio, pero aún así, fue un viaje interesante. El viernes fuimos en tren a Caserta para visitar el castillo con grandes jardines e interiores espaciosos. En los jardines había una posibilidad de alquilar una bicicleta, por eso exploramos los jardines mientras montándolas. Para mí ese fue el mejor día de todo el intercambio. Por la tarde, tuve que decir adiós a la gente que no podría ir con nosotros al aeropuerto el sábado. El sábado por la mañana nos encontramos y fuimos todos al aeropuerto. Para la vuelta nuestros amigos nos dieron un lazo italiano y chocolate.
A pesar de mi enfermedad, creo que esta experiencia fue muy útil y divertida y estoy muy contento de haber tenido la posibilidad en participar en este intercambio. No veo la hora de que nos encontremos con nuestros amigos italianos, tengo tantas ganas de volver a verlos.

Ondřej Viskup, 3.D

 

Myslím, že výměnný pobyt v Itálii byl velmi užitečný. Vyšlo nám krásné počasí a i přes to, že to byl jen jeden týden strávený v Itálii, který opravdu velmi rychle utekl, stihli jsme poznat mnoho nových lidí, navštívit různé památky a ochutnat také místní pochoutky jako jsou pizza, těstoviny nebo změť různých druhů sýrů. Z památek jsme navštívili například San Giovanniho rotundu, palác Caserta, Piazza Plebiscitov, Castel Nuovo nebo Castel Dell ´ovo. Nejvíce se mi asi líbil barokní královský palác Caserta, který patří do světového dědictví UNESCO. V paláci se nachází knihovna, skládající se ze tří místností, můžeme se také pokochat nádhernými nástěnnými malbami, pozlacenými zdmi a stropy nebo dokonalými skleněnými lustry všech velikostí. Když jsme palác Caserta navštívili, zároveň v paláci probíhala výstava současného italského umění, která byla také velice zajímavá. Památky jsme navštěvovali spolu s Italy, se kterými jsme zároveň bydleli v jejich rodinách. Já jsem bydlela u moc milé rodiny v Sant'Agata de' Goti. Byl to obrovský dům, ještě z dob středověku, rodina měla vlastní značku vína a přímo v domě měli vinný sklep. Díky tomu, že jsem bydlela právě v téhle vesničce, mohla jsem si prohlédnout mnoho staveb z dob 15. století.
Samozřejmě celý projekt byl organizován Italy a podle mého názoru se jim sestavit program opravdu povedlo. Hlavním tématem byl svatý Padre Pio z Pietrelciny. Padre Pio byl italský kněz a světec, který byl známý hlavně pro své jasnovidectví, léčitelství a zázraky, které uskutečnil.
Narodil se 25. 5. 1887 v obci Pietrelcina u Beneventu v jižní Itálii, do rodiny chudého rolníka Grazia Forgione a Marie Josefy de Nunzio. Při křtu dostal jméno František. Od dětství vynikal tichostí, poslušností a zbožností. Je známo, že po zasvěceném životě zatoužil už v pěti letech. Ve třinácti letech mu prý Bůh ukázal všechny duše, které k němu jednou přijdou a během života se pak za ně cítil odpovědný. V roce 1910 začal vnímat bolesti v rukou a nohou a v roce 1911 přijal neviditelná stigmata. V říjnu prošel různými neúspěšnými lékařskými testy. Přiznal i prožívání dalšího Kristova utrpení a pak došlo k určité pauze. Od prvních let života v klášteře Piovo zdraví vykazovalo jisté výkyvy. Za čas, poté co ze svatostánku vnímal příslib utrpení, kterým prošel Ježíš, dostal horečku a teploměr přivolaného lékaře při měření teploty praskl. Když se toto stalo i s druhým, byl použit teploměr s vyšší stupnicí do vody, který ukázal, že pacient má teplotu 48,5 stupně Celsia. Tyto teploty se u něj, bez možnosti přirozeného vysvětlení, často opakovaly v souvislosti s prožívaným utrpením Ježíšových muk. Z vědeckého hlediska zůstaly nevysvětlitelné. Jeho stav se poté opět zlepšil. Viditelná stigmata Padre Pio obdržel 20. září 1918. Při modlitbě po slavení mše svaté byl v chóru zaskočen, najednou stál před "tajemnou Osobností." Po jejím odchodu měl viditelně ruce, nohy i bok probodnuty a řinula se z nich krev. Zpráva se pro veřejnost udržela v tajnosti do června 1919. Tehdy se také z poslušnosti nechal poprvé se stigmaty fotografovat. Stigmata otce Pia krvácela a způsobovala velké bolesti plných 50 let. Tyto rány na rukou měly průměr asi dva centimetry a pokožka vedle nich byla úplné normální. Nikdy se nezanítily, nehnisaly ani nehojily. Přivřít ruku bylo velmi obtížné a bolestivé. K jeho mimořádným charismatům patřilo nahlížení do srdce těch, kteří přistupovali ke zpovědi. Nahlížel do minulosti i do budoucnosti. Předpověděl mnoho událostí, které se splnily. Mezi nimi i knězi Karlu Wojtylovi, že se stane papežem a bude na něj spáchán atentát. K dalším darům patřila i schopnost bilokace - ve stejné době býval přítomen i viditelně na dvou místech. Dožil se 81 let a v den jeho smrti zmizela z jeho těla i stigmata. Papežem Janem Pavlem II. byl blahořečen 2. 5. 1999 a svatořečen byl 16. 6. 2002. Na svatořečení P. Pia v Římě se dostavilo přes 300.000 lidí. Mezi nimi byli i Consilia de Martino a Matteo Colella, zázračně uzdravení na přímluvu Padre Pia.

Tereza Albertová, 2.A